„Voděodolné šperky.“ „Waterproof jewelry.“ „Šperky, které nemusíte sundávat.“ S podobnými tvrzeními se dnes setkáváme stále častěji. Voděodolnost se stala atraktivním marketingovým argumentem a na první pohled zní skvěle. Šperk si nasadíte a můžete s ním žít bez omezení.
Jenže co přesně znamená, když značka řekne, že je její šperk voděodolný? Můžete si s ním umýt ruce? Osprchovat se? Plavat v moři? Skočit do bazénu? A bude šperk vypadat stejně nejen zítra, ale také za rok nebo za několik let? A především: může být stejně voděodolný šperk z masivního zlata, pozlacený šperk, chirurgická ocel, stříbrný prsten, perlový náhrdelník nebo šperk s vltavínem?
Nemůže. Jednotlivé materiály totiž reagují na vodu, chemické látky i dlouhodobé nošení úplně jinak. Pojďme se proto podívat pod povrch jednoho z nejpoužívanějších slov současného šperkařského marketingu.
Co vlastně znamená „voděodolný šperk“?
U hodinek jsme zvyklí na přesné parametry. Výrobce nám řekne, jaké podmínky hodinky zvládnou, a voděodolnost tak není jen vágní slib. U šperků se s něčím podobným setkáváme mnohem méně. Na webu jednoduše uvidíte výraz „waterproof“ nebo „voděodolný“, ale už se nemusíte dozvědět, co přesně pod ním značka myslí.
A právě tady bychom měli začít být trochu zvědavější. Pokud značka označuje šperk za voděodolný, přirozeně očekáváme, že běžný kontakt s vodou nezpůsobí poškození materiálu ani zásadní změnu vzhledu šperku. Jenže krátké opláchnutí pod kohoutkem je něco úplně jiného než každodenní sprcha. A sprcha je zase něco jiného než hodina v chlorovaném bazénu. Samotné slovo „voděodolný“ nám proto ve skutečnosti říká překvapivě málo.
Voda totiž není jen voda
Když mluvíme o voděodolnosti šperků, často si představujeme obyčejnou čistou vodu. Jenže s tou se naše šperky během běžného dne setkávají málokdy samostatně. Ve sprše je spolu s vodou šampon, mýdlo nebo sprchový gel. Při mytí rukou používáme mýdlo. V bazénu je chlorovaná voda. V moři sůl. Při úklidu se můžeme setkat s čisticími prostředky a během dne přidáváme parfém, krémy, kosmetiku a pot.
Právě chemické látky mohou být pro některé šperky mnohem větším problémem než samotná voda. GIA například doporučuje jemné šperky před vstupem do chlorovaného bazénu sundat a upozorňuje, že chlor a další chemické látky mohou poškodit slitiny zlata a ovlivnit jejich strukturu. Zároveň uvádí, že chemikálie, kosmetika, pot i čisticí prostředky mohou negativně působit také na stříbro a zejména na citlivější materiály, jako jsou perly, jejichž povrch je na tyto vlivy výrazně náchylný. (GIA – Jewelry Care & Cleaning: https://www.gia.edu/jewelry-care-cleaning, GIA – Pearl Care: https://www.gia.edu/pearl-care-cleaning)
Otázka tedy není pouze „Může tento šperk do vody?“, ale spíše „Jaký kontakt, s jakou vodou a jak často tento konkrétní šperk bezpečně zvládne?“
A to už je mnohem zajímavější otázka.
Pozlacený šperk není zlatý šperk
Právě u pozlacených šperků bychom byli s označením „voděodolný“ obzvlášť opatrní. Pozlacený šperk a šperk ze zlata mohou na první pohled vypadat velmi podobně. Konstrukčně jsou to ale dva rozdílné výrobky.
U šperku ze zlata tvoří zlato samotný materiál šperku. U pozlaceného šperku je základ vytvořený z jiného kovu a zlato se nachází pouze na povrchu. Tloušťka zlaté vrstvy i technologie jejího nanesení se přitom mohou mezi jednotlivými výrobci výrazně lišit. A tato vrstva je při každodenním nošení vystavena vodě, potu, kosmetice, chemickým látkám a především mechanickému tření. Moderní povrchové technologie mohou její odolnost výrazně zvýšit, ale základní princip zůstává stejný: pozlacení je povrchová úprava.
Neříkáme tím, že pozlacené šperky jsou špatné. Mohou být krásné a mají na trhu své místo. Pozlacený šperk ale není totéž jako zlatý šperk. A zákazník by měl tento rozdíl znát.
A co chirurgická ocel? Ta vodu zvládá velmi dobře
Chirurgická neboli nerezová ocel patří mezi materiály, které mají velmi dobrou odolnost proti korozi, a právě proto se používá v celé řadě prostředí, kde dochází ke kontaktu s vlhkostí. Ani tady ale není dobré automaticky předpokládat, že každý šperk označený jako „chirurgická ocel“ je za všech okolností nezničitelný. Záleží na konkrétní slitině a také na tom, zda má šperk další povrchovou úpravu.
Typickým příkladem může být zlatě zbarvený šperk z nerezové oceli. Samotná ocel může být vůči vodě velmi odolná, ale barvu šperku vytváří povrchová úprava. Pak je potřeba posuzovat nejen základní kov, ale také právě tuto vrstvu. A tím se dostáváme k jednomu důležitému pravidlu: Voděodolnost celého šperku není dána pouze jeho základním kovem. Rozhodují všechny jeho části.
Stříbro vodu přežije. To ale není celý příběh
Také u stříbra je potřeba rozlišovat mezi tím, zda šperk krátký kontakt s vodou zvládne, a tím, zda mu pravidelné vystavování vodě a látkám v ní obsaženým prospívá. Stříbro může v průběhu času tmavnout. To neznamená, že se po kontaktu s vodou „zničilo“. Jde o chemické reakce jeho povrchu s okolním prostředím. Pokud tedy někdo nabízí stříbrný šperk jako voděodolný, zajímalo by nás opět více informací. Je stříbro rhodiované? Má jinou povrchovou úpravu? Obsahuje další materiály? Jak se má o šperk pečovat?
Zlatý šperk s diamanty je úplně jiná kategorie
U šperku ze zlata není povrchová zlatá vrstvička, kterou by běžný kontakt s vodou postupně odstranil. Zlato tvoří samotný šperk. To je zásadní rozdíl oproti pozlacení. Zlatý šperk proto běžný kontakt s čistou vodou velmi dobře zvládá.
Diamant je nejtvrdší známý minerál a běžný kontakt s vodou mu nevadí. Diamantové šperky se dokonce běžně čistí pomocí vody a jemného čisticího prostředku. GIA doporučuje vyhnout se agresivním látkám, jako je chlorové bělidlo, zejména kvůli kovu, ve kterém je diamant zasazený.
To je zajímavý příklad toho, proč musíme posuzovat celý šperk, nikoliv pouze kámen. Diamant může vodu bez problémů zvládat, ale stále musíme řešit kov, zasazení kamene a případnou přítomnost dalších materiálů. U laboratorního diamantu je situace z hlediska jeho materiálových vlastností stejná jako u vytěženého diamantu. Laboratorní diamant má stejné chemické, fyzikální a optické vlastnosti jako diamant vytěžený.
A právě proto je kombinace zlata a laboratorního diamantu vhodná pro šperk určený ke každodennímu nošení.
Rubín a safír patří mezi velmi odolné kameny
Diamant ale rozhodně není jediným drahým kamenem, který si s vodou dobře rozumí.
Rubín a safír jsou odrůdy korundu a dosahují hodnoty 9 na Mohsově stupnici tvrdosti. Patří tedy mezi velmi tvrdé a odolné drahé kameny. GIA uvádí, že teplá mýdlová voda je pro běžné rubíny a safíry bezpečným způsobem čištění. Ani tady ale neplatí jednoduché „rubín může vždycky do vody“. Některé barevné drahé kameny mohou být různými způsoby upravované. Například pukliny mohou být vyplněné jiným materiálem a právě takové úpravy mohou změnit způsob, jakým bychom měli o kámen pečovat. U rubínů a safírů s některými úpravami doporučuje GIA výrazně šetrnější čištění.
Znovu tedy vidíme stejný princip: název kamene sám o sobě nestačí.
Akvamarín má vodu v názvu. Znamená to něco?
Akvamarín je krásným příkladem kamene, u kterého může název trochu svádět.
Ve skutečnosti jde o poměrně odolný drahokam. Na Mohsově stupnici dosahuje tvrdosti přibližně 7,5 až 8 a GIA ho považuje za vhodný pro šperky určené k běžnému nošení. Teplá mýdlová voda je zároveň bezpečnou metodou jeho čištění. To ale opět neznamená, že každý šperk s akvamarínem můžeme bez přemýšlení nosit do bazénu, moře a sprchy. Záleží na konkrétním kameni, případných úpravách, jeho zasazení a samozřejmě také na kovu, ze kterého je celý šperk vyrobený.
Vltavín? Tady bychom byli opatrnější
Vltavín je pro české šperkařství mimořádně zajímavý materiál. A právě proto stojí za zmínku i v souvislosti s voděodolností. Vltavín je přírodní sklo, tektit vzniklý při dopadu meteoritu. Oproti diamantu, rubínu, safíru nebo akvamarínu je podstatně měkčí a náchylnější k poškrábání či mechanickému poškození. Samotné krátké opláchnutí čistou vodou tedy není totéž jako vystavovat šperk s vltavínem pravidelně sprchování, chemickým prostředkům nebo nárazům při koupání. U podobného šperku bychom proto dali přednost opatrnosti před marketingovým slibem, že jej „nemusíte nikdy sundávat“. Protože někdy není největším nepřítelem šperku samotná voda. Může jím být náraz, chemie nebo kombinace více faktorů najednou.
A potom jsou tu perly
Perla je úplně jiný materiál než diamant, rubín nebo safír. Je mnohem měkčí. GIA uvádí tvrdost perly pouze kolem 2,5 na Mohsově stupnici a upozorňuje, že její povrch mohou poškodit kyseliny, kosmetika, parfém, lak na vlasy, chemické látky, a dokonce i pot. V praxi to znamená, že perla může postupně ztrácet svůj přirozený lesk, tzv. „luster“. Povrch se může zmatnit, jemně naleptat nebo začít působit suše a bez života. Dlouhodobý kontakt s vodou, zejména chlorovanou nebo slanou, může navíc narušovat její vnější vrstvu a urychlovat stárnutí materiálu. Zároveň je potřeba myslet i na to, že perly nejsou ve šperku samy o sobě. U náhrdelníků nebo náramků jsou navlečené na niti nebo jiném materiálu, který může vlivem vody a vlhkosti slábnout, natahovat se nebo časem degradovat. To může vést nejen ke ztrátě vzhledu, ale i k riziku poškození celého šperku.
Ano, perly lze za určitých podmínek opatrně čistit teplou mýdlovou vodou. To ale rozhodně není totéž jako tvrdit, že perlový šperk je vhodný k pravidelnému sprchování nebo koupání. U perlového náhrdelníku navíc musíme myslet také na materiál, na kterém jsou perly navlečené. A právě tady může být obecné označení „voděodolný šperk“ pro zákazníka velmi zavádějící. Pokud šperk obsahuje perlu, chceme vědět mnohem víc než pouze to, že jej značka označila jako waterproof.
„Drahokam“ automaticky neznamená voděodolný
Tohle je možná jedno z nejdůležitějších pravidel celého článku. Jednotlivé drahé kameny mají velmi rozdílnou tvrdost, poréznost i chemickou stabilitu. Některé jsou vhodné pro každodenní nošení, jiné potřebují výrazně jemnější zacházení.
Například diamant, rubín nebo safír patří mezi mimořádně tvrdé materiály. Akvamarín je rovněž poměrně odolný. U jiných kamenů už musíme být opatrnější. Navíc není důležitý pouze druh kamene, ale také to, zda byl nějakým způsobem upraven. Proto bychom byli velmi opatrní vůči univerzálnímu tvrzení, že všechny šperky jedné značky jsou voděodolné, pokud její kolekce obsahuje velké množství rozdílných kovů a kamenů.
O voděodolnosti rozhoduje nejslabší článek
Představte si zlatý prsten s diamantem. Oba hlavní materiály běžný kontakt s vodou zvládají velmi dobře. A teď si představte pozlacený náhrdelník s perlou a lepenými komponenty. Oba výrobky mohou být na e-shopu označené stejným slovem: voděodolné. Je ale jejich schopnost odolávat vodě skutečně srovnatelná? Právě proto bychom se při nákupu nedívali pouze na jeden výraz v popisu produktu. Zajímalo by nás, z čeho je šperk skutečně vyrobený, zda má povrchovou úpravu, jaký obsahuje kámen, jak je kámen uchycený a co přesně výrobce pod pojmem voděodolnost myslí. Šperk je totiž voděodolný jen do té míry, do jaké je odolná jeho nejcitlivější součást.
Sprcha, moře a bazén nejsou totéž
Ještě jednu věc bychom měli rozlišovat. Pokud si s prstenem jednou umyjete ruce, je to úplně jiná situace než každodenní půlhodina v bazénu. Ve sprše přichází šperk do kontaktu s teplou vodou, šamponem, mýdlem a další kosmetikou. V moři přidáváme sůl, písek a riziko mechanického poškození. V bazénu zase chlorovanou vodu.
Jak tedy poznat, jestli můžete tvrzení „voděodolný“ věřit?
Dobrá značka by podle nás neměla skončit u jednoho slova. Měla by vám vysvětlit, z jakého materiálu je šperk vyrobený a jaké jsou jeho skutečné limity. Pokud je šperk pozlacený, měli byste to snadno zjistit. Pokud obsahuje citlivý kámen nebo perlu, měli byste vědět, jak se o něj starat. Pokud značka doporučuje šperk před vstupem do bazénu sundat, neměli bychom to vnímat jako slabinu produktu. Naopak. Je to mnohem férovější než velký nápis „100% WATERPROOF“ bez dalšího vysvětlení. Čím odvážnější slib značka používá, tím konkrétnější informace bychom od ní očekávali.
Proč v TIAMI používáme zlato a laboratorní diamanty
V TIAMI jsme od začátku chtěli vytvářet diamantové šperky, které nebudete vytahovat z krabičky pouze několikrát do roka. Chceme, abyste je skutečně nosili. Proto naše šperky spojují zlato a laboratorní diamanty. Nepracujeme s tenkou vrstvou zlata, která má pouze vytvořit vzhled zlatého šperku. Zlato tvoří samotný šperk.
Laboratorní diamant přitom není imitací diamantu. Má stejné chemické, fyzikální a optické vlastnosti jako vytěžený diamant. Liší se způsobem svého vzniku. Právě spojení těchto materiálů umožňuje vytvářet šperky určené pro skutečný každodenní život. To ale neznamená, že budeme tvrdit, že jsou nezničitelné. Takový šperk běžný kontakt s vodou bez problémů zvládá. Přesto doporučujeme dávat pozor na mechanické nárazy a situace, při kterých hrozí poškození šperku.
Voděodolný? Ptejte se, co se pod tím slovem skrývá
Až tedy příště narazíte na reklamu na „voděodolné šperky“, nemusíte toto tvrzení automaticky odmítat. Jen se podívejte o kousek dál. Je šperk celý ze zlata? Stříbra? Chirurgické oceli? Nebo je pouze pozlacený? Obsahuje diamant, rubín, akvamarín, vltavín, perlu nebo jiný kámen? Má povrchovou úpravu? A vysvětluje vám značka, co přesně její voděodolnost znamená? Protože mezi větami „tomuto šperku nevadí běžný kontakt s vodou“ a „tento šperk nikdy nemusíte sundávat“ je obrovský rozdíl.
A právě ten se může po několika měsících nebo letech nošení ukázat.
Voděodolnost by podle nás neměla být jen dobře znějící slovo v reklamě. Měla by vycházet z materiálů, konstrukce šperku a jasně vysvětlených podmínek, za kterých šperk skutečně obstojí. Kvalitní šperk nemusí slibovat nemožné. Stačí, když značka otevřeně řekne, co skutečně vydrží.
